Okresní přebor

1

HS Kroměříž "B"

76
2

Záhlinice

60
3

Němčice

52
4

Kvasice "B"

44
5

SK Spartak Hulín

42
6

Skaštice "B"

39
7 Počenice 38
8

Žalkovice

36
9

Lubná

32
10

Morkovice "B"

31
11

Břest

25
12

Rymice

25
13;

Střílky

18
14

Lutopecny

12

Rozpis utkání Spartaku - jaro 2022

Archív zpráv zde

náhodné foto



O MSFL píše





Odkazy FAČR


is.fotbal.cz
úřední deska


Info >> Podzim mužů očima Evžena Horáka ročník 2021/2022

Podzim mužů očima Evžena Horáka

13.1.2022 | 09:10:50 - V obraně mužů Spartaku se prohání stoper Evžen Horák. Evžen patří k těm hráčům, kteří o restart týmu mužů Spartaku projevili skutečný a vážný zájem a v týmu působí od počátku jeho znovuobnovení. Bohužel zdravotní potíže Evžena na podzim 2021 na čas z této pozice odstavily. I tak se stihl ještě vrátit a odehrál část zápasu v podzimní derniéře proti Záhlinicím.

Evžene, máš za sebou rok a půl působení v týmu mužů Spartaku, jak bys ho vlastními slovy shrnul?
Začátky byly hodně těžké. Každý byl z jiného koutu, nebyli jsme sehraní. Přátelské zápasy na podzim roku 2020 se moc nepovedly, nikdo nám nevěřil, ale mistrovská utkání ukázala opak. Vyhráli jsme všechna utkání, bohužel jsme nedohráli soutěž – už na podzim ji zastavil covid, ani jaro nepokračovalo. My jsme doufali aspoň v postup z druhého místa za Kroměříží. To se povedlo a hrajeme okresní přebor. Za tu dobu se hodně obměnil kádr, důležité bude stabilizovat tým a doplňovat jej. Určitě bychom chtěli výše - to se však zatím moc nedaří, což dokazuje i 6.místo v tabulce. Osobně si myslím, že to mohlo být úplně jinak, ale to už se nezmění, určitě proto můžeme udělat něco teď.

Jaká byla předtím Tvoje fotbalová cesta?
Fotbalu se věnuji od 4 let, ale k prvnímu utkání jsem se dostal v 8 letech v TJ Sokol Rymice, hrál jsem s klukama o 3-4 roky staršími, ale spíš jsem víc pobíhal na tréninku, než hrával. Na podzim roku 2008 jsem odešel do klubu SFK ELKO Holešov, hrával jsem na kraji obrany a v mladších žácích stopera. Dostal jsem se i do výběru OFS Kroměříž. V dorostu to bylo takové zajímavější - 3 měsíce jsem byl v FC Fastav Zlín, ale kvůli zranění a častým rotacím trenérů jsem se vrátil do Holešova, Pak jsem se na hostování vrátil zpátky do Rymic, myslím rok a půl. Na vyžádání Holešova jsem se vrátil zpátky, to jsem odehrál celou sezónu + jsem začal trénovat s A týmem a 1x jsem hrál v B týmu mužů proti Skašticím B. Měl jsem na výběr - s A trénovat a s B hrát, nakonec jsem šel do Rymic, kde jsem odehrál 2 velice slušné sezóny a to ještě mezitím trénoval děti. Na podzim roku 2020 jsem přišel sem do Spartaku, kde i teď aktuálně působím. Za celou svoji kariéru jsem byl na pozici krajního obránce, stopera, předstopera, defenzivního záložníka i brankáře.

Jak bys popsal svůj vztah ke Spartaku před zrušením týmu mužů v roce 2019 a po něm? Znal jsi Spartak v době MSFL, byl jsi na jeho zápasech?
Spartak jsem měl v povědomí, věděl jsem, co hrál, četl jsem co se i stalo a aktuálně, i když hrajeme přebor, tak pořád má své jméno, které jenom tak nezmizí. Myslím, že na utkání Spartaku jsem nebyl, ale 1x jsem jej mával, když měli přátelák, vzpomínám si, že to bylo na umělce v Hulíně proti Kozlovicím.

Působilo na Tebe nějak vědomí, že v tom samém dresu (3) Tvůj předchůdce (David Kostka) odehrál řadu zápasů v poloprofesionální soutěži?
Upřímně vůbec jsem o tom neměl ponětí, s číslem 3 hraji od začátku působení v Holešově a jméno hráče mi nic neříká.

Splnilo (zatím) fungování obnoveného týmu mužů Tvé představy?
Když jsme se poprvé bavili s Číhym, jaké jsou vize, tak se to zatím aktuálně vyplňuje. Jediné, s čím je problém a to si myslím, že je všude, jsou hráči - nedostatek hráčů postihuje všechny a za ten rok a půl se jich dost vyměnilo i ve Spartaku.

Co Tě překvapilo v dobrém slova smyslu a naopak? Stalo se Ti třeba, že by se o Tvém působení ve Spartaku někdo dozvěděl, aniž bys mu o tom sám řekl?
Ze strany rodiny podpora i bývalých spoluhráčů. Ta největší podpora je od snoubenky, naopak někteří nebyli rádi. Občas lidé, co mě znají, tak se to dozvěděli z Facebooku nebo osobně z utkání.

Když srovnáš loňskou a letošní sezónu, v čem bys viděl z pohledu hráče největší rozdíly?
Rozdíl je hned v soutěži, člověk by to neřekl, ale je rozdíl hrát 3. třídu a okresní přebor, ale tak to bude od soutěže k soutěži. Další rozdíl je určitě v soupisce hráčů. Ta se dost mění i v průběhu, tréninková mentalita zůstává stejná. Nejvíc si ale myslím, že už jsme se sehráli, teď jak už jsem psal v jiné otázce, je důležité udržet stabilní kádr a doplňovat jej. Trénovat a trénovat, jak se říká těžko na cvičišti lehko na bojišti.

V letošní sezóně jsi toho pro zdravotní problémy moc neodehrál. I tak jsi v zápasech byl na lavičce coby součást týmu. Jaký to byl pocit?
Bylo to zvláštní sledovat i z jiného místa. Na jednu stranu to mrzelo, na druhou člověk viděl to, co kluci a funkcionáři z lavičky a jejího okolí. Jedno utkání jsem i mával, určitě vím, že k rozhodcování se nevrátím (smích). V některých utkáních jsem se pouze díval, ovládal tabuli nebo i ošetřoval spoluhráče, křičel po nich z lavičky a tak. Určitě to bylo něco jiného než na hřišti.

Jak bys popsal podzimní část soutěže ze svého pohledu?
V poháru jsme se dostali do 2. kola, kde jsme podlehli Kvasicím B. To byla škoda, určitě jsme se mohli dostat dál. Byly dobré i špatné chvíle. Určitě nejhorší utkání bylo proti Počenicím a Kroměříži B, prohrávali jsme si utkání sami vlastními chybami, určitě má na to vliv i obměňování sestavy, nikdy nebyla kompletní a jednotná. Třeba po dobu 3 utkání vždy byla jiná. I tak se klukům v některých zápasech dařilo, pomohli hlavně i dorostenci, kteří se k nám připojili, jednoznačně podzim nebyl jednoduchý. Uvidí se, co přinese jaro.

V závěru podzimu ses do týmu vrátil, jak jsi to prožíval?
Týden před posledním zápasem se řešila sestava, bylo hodně omluvenek a já si řekl, že zkusím klukům pomoct. Den před zápasem jsem byl na tréninku s Admirou a bylo to poznat, že jsem dlouho nic nedělal. V sobotu nás čekaly Záhlinice a já se těšil, konečně jsem mohl pomoct klukům. Pořád jsem šel do utkání s respektem. Odehrál jsem 39 minut a ještě na kraji obrany, věděl jsem, že nestíhám a do soubojů jsem se jít bál, hlavní byla opatrnost. Nakonec fyzička i ty záda se ještě podepsaly a nechal jsem se vystřídat s dobrým pocitem.

Jaké jsou Tvé fotbalové a osobní cíle ?
Ve fotbalové kariéře už moc velký cíl nemám, zdraví je jenom jedno. To co mi dovolí, odehrát ještě toho co nejvíce. Pokud by to nešlo, jsem rozhodnutý trénovat. Toto je určitě asi můj cíl, jako trenér se dostat co nejvýše. U fotbalu určitě zůstanu, třeba i jako správce hřiště na důchod (smích).


Oznámkujte článek:

výborný - 1     průměr - 2     nic moc - 3

Zpět na úvodní stránku Článek byl zobrazen 647x, hodnocen 6x, průměrná známka: 1.00

Oficiální stránky SK Spartak Hulín powered & programmed by Admin
Autorem všech příspěvků, není-li uvedeno jinak - Admin. 
Všechna práva vyhrazena, bez souhlasu autora nebo uvedení zdroje nesmí být obsah jinam přejímán, zveřejňován a dále šířen.
(c) Admin 2006-2016