Rozpis utkání Spartaku - podzim 2017

Archív zpráv zde

náhodné foto



O MSFL píše





Odkazy FAČR


is.fotbal.cz
úřední deska


Muži >> Se Spartakem se loučí Jaroslav Laciga ročník 2017/2018

Se Spartakem se loučí Jaroslav Laciga

30.8.2017 | 08:13:26 - V létě opustil náš tým kapitán Jaroslav Laciga (35). Jaroslav přišel do Spartaku z ligového Jablonce nad Nisou v roce 2008 a za náš tým odehrál plných 9 sezón. Za tu dobu se stal lídrem týmu, neodmyslitelnou součástí klubu a mnoho fanoušků v Hulíně i na soupeřových hřištích a rozhodčích si jej neodmyslitelně spojilo s naším klubem. Ve dvou divizních a sedmi třetiligových nasbíral celkem 21 ligových branek, 71 žlutých a 3 červené karty. Jarda - držák a součást našich řad odešel pokračovat ve fotbalové kariéře o pár pater níže do domácí Fatry Slavie Napajedla (1.A třída Zlínského kraje).

Jardo ve svém životopise máš předchozí angažmá v 1. lize – v Opavě a v Jablonci nad Nisou. Jaké byly tyto štace? Kdo Tě tehdy trénoval a s jakými spoluhráči jsi hrával?

Hlavně to bylo splnění dětského snu. Poznal jsem úplně jiný život a spoustu známých osobností a kamarádů.

Do Opavy jsem přišel z divize a ten skok byl opravdu pořádný, ale měl jsem štěstí na trenéra. Tím byl Pavel Hapal a asistentem Jirka Neček, s kterým jsem se znal ze svého vojenského působení v Lipníku.

Od nich jsem dostal šanci hrát a později i pod trenérem Paličkou. I když klub nebyl v jednoduché situaci a ve druhé sezoně jsme z ligy sestoupili, byla tu dobrá parta – Martin Kotůlek, Honza Baranek, Pavel Harazim, Petr Vašek, Rosťa Kiša, Luboš Loučka, Pavel Kulik, Zbyňa Pospěch, Franta Metelka a další. A hlavně v Opavě lidi milují fotbal!!!

Do Jablonce jsem odešel společně s Rosťou Kišou. Tady byl trenér Rada (pro mě jeden z nejlepších, co jsem v životě měl). Po zranění jsem hrával stabilně a vypadalo to velmi dobře, ale pak přišlo zranění kolena, problémy při rehabilitaci, výměna trenérů a šanci hrát jsem už téměř nedostal a v té době mi končila smlouva = konec. Jablonec byla dobrá štace, věci fungovaly, dostavěl se stadion, krásná příroda kolem a zase dobří hráči a kamarádi – Míra Baránek, Jirka Homola, Milan Fukal, Luboš Loučka, Michal Kordula, Petr Smíšek, Pepa Weber, David Lafata a spousta dalších (nejde tady všechny vyjmenovat) a výborný kustod Aleš Češek – král kravin a vylomenin (rodák z Otrokovic).

Vzpomeneš si, jak se kdysi „upekl“ přestup z 1. ligy do tehdy divizního Spartaku? Jaké byly tehdy Tvé první dojmy z klubu?

To víš, že vzpomenu, mimochodem to není tak dlouho, co jsme na to vzpomínali s Pepou Pěnčíkem.

Po návratu z Jablonce jsem chtěl někde kvalitně trénovat. Potkal jsem se s Peťou Zapletalem (tehdejším trenérem) a nabídl mí, že si můžu dojít zatrénovat a pak už to dostalo docela rychlý spád a v Záhlinicích na hřišti u zábradlí jsme si s Pepou plácli a bylo hotovo. První dojem z mužstva jaké v té době Hulín měl (fotbalově min. druholigové)? Fantastický, hrál se fotbal, který se musel líbit a bavit.

V té době jezdil na zápasy otec (výborný fotbalista Napajedel), který miloval kombinační fotbal a řešení situací, které neudělá každý fotbalista. A přesně tohle jsme mu dovedli nabídnout.

Za tu dobu klub prošel nějakým vývojem – přišel jsi v divizi, bojovalo se o postup, ten sice vyšel, ale nečekaně až o rok později. 7 let jsi s námi hrál MSFL. Jak bys tuto éru shrnul svým pohledem?

Na tuto otázku Ti odpovím, jak jsem to říkal Pepovi Pěnčíkovi: Děkuji za ty roky, hrát tady bylo za odměnu!!!

Hrál jsem tady s dobrými fotbalisty a hlavně s kamarády. Byli tady trenéři, s kterými to fungovalo na hřišti i mimo. Vedení klubu v naprostém klidu, skalní fanoušci – věrní po celou dobu a pak Pepa Pěnčík, srdcař, bez kterého by to nešlo a nefungovalo.

Jaký máš za tu dobu vztah ke Spartaku a vůbec k městu Hulín ?
Opouštím místo, kde jsem se cítil jako doma a strávil zde čtvrtinu života. Vždycky se sem budu rád vracet a klubu fandit.

V klubu jsi strávil 9 let, tj. 9 sezón. Které z nich pro Tebe osobně byly něčím významné, které bys nějak vypíchl?
Musel bych o každé z těch 9 něco říct a to bychom skončili tak v prosinci :)

Na které zápasy v dresu Spartaku vzpomeneš nejraději a naopak na které bys nejraději zapomněl?

Tady bylo zápasů, které by stály za zmínku, ale dva ti řeknu:
1. Pohár doma se Sigmou (prohra 3:1), kdy jsme životním gólem Čihiho vedli a do 75. minuty byli minimálně rovnocenným soupeřem a lidi co přišli, udělali krásnou fotbalovou atmosféru.

2. Výhra v Kroměříži, první co jsem zažil a to přesně na Pěnčovy 50. narozeniny. To byla paráda a patřičně oslavena (přítelkyně Zuzka nemůže zapomenout:)).

Neřekl bych zapomenout, ale ty co byly opravdu hrůzostrašné a zase to budou dva:

1. Ve Velkém Meziříčí jsme vedli poločas 3:0 a druhý poločas se nedostali skoro za půlku, dostali jsme 4 góly a jeli 2 hodiny domů jak spráskaní psi.

2. Doma Uničov, asi ani nemusím mluvit dál, co? Zase poločas 3:0 a za 25 minut druhého jsme dostali 6 gólů, neuvěřitelné a do dneška to nedovedu pochopit.

Za dobu působení u nás jsi prošel pod několika trenéry: Petr Zapletal, Josef Pospíšil a Jindřich Lehkoživ. Prosím o krátké zavzpomínání na každého z nich.

Peťa: kvalitní trenér, který chtěl fungovat až na profesionální úrovni, což některým nehovělo. Řekl bych, že jsme měli i stejný pohled na fotbal. Vždycky, když se potkáme, pokecáme a každý rok mě zve na benefiční zápas 25. 12.

Pepa: strašně hodný člověk, který fotbal neskutečně prožíval. Měl v nás na hřišti naprostou důvěru a vždycky říkal Laci a Ševi něco tam vymyslete :) Když se dneska potkáme, tak zavzpomínáme a pokecáme.

Jindra: strávili jsme spolu nejvíc času a řekl bych, že nám to fungovalo výborně, i když jsme od Pepy několikrát slyšeli: v pondělí vás vyhodím oba :) Jindra přišel a chtěl po nás věci, na které jsme nebyli zvyklí, a půl roku nám trvalo, než jsme to vstřebali a začali fungovat, jak si asi představoval. Ta první sezona nebyla lehká, ale zvládli jsme ji a pak už začali hrávat v popředí a fotbalem se bavit. Máme skoro stejný pohled na fotbal a i mimo hřiště jsme si rozuměli.

Všechny tři trenéry neberu jen jako ty, co nás vedli na hřišti, ale jako přátele, které vždycky rád uvidím.

V kabině jsi také byl s mnoha spoluhráči – s kým Ti to na hřišti pasovalo nejvíce? Mne osobně v prvních letech MSFL bavila osa Kadlec, Laciga, Mršťák, Ševela, Otruba :)

Jojo to máš určitě pravdu, hlavně první podzim v MSFL. Nerad bych, ale jmenoval a na někoho zapomněl, to by mě mrzelo, protože těch hráčů bylo opravdu hodně a každý měl své, proč tady byl a hrál. A i když to nebyli třeba lídři, tak dobří kluci a nezapomeneš na ně.

Ale jedno jméno říct musím a to z jednoho důvodu: asi nejlepší fotbalista, s kterým jsem, kdy hrál. Jarda Paciorek – dej mu balon a jen utíkej, nedívej se, dostaneš ho přesně tam, kde potřebuješ!!!

Vzpomínáš si i na oblíbené a neoblíbené protihráče?
Nemůžu říct, že bych vyloženě někoho nesnášel (než mi tam dvakrát zajel a trefil achilovky). Raději jsem chtěl být neoblíbený já pro ně.

Čím to, že jsi neodešel jinam, např. do Rakouských soutěží? Se svými kvalitami a herním projevem jsi navíc musel být i v hledáčku týmů z vyšších soutěží? Byl jsi někdy blízko odchodu ze Spartaku ?

Do Rakouska jsem neodešel, protože by mi chyběly ty naše české srandičky a asi bych si tam nezahrál fotbal, jako jsme tady hráli. Nějaké nabídky z vyšších soutěží byly, ale mě se prostě z Hulína pryč nechtělo. A taky jsem v tom nechtěl nechat mančaft, protože to bylo vždycky v době, kdy nás bylo málo, soutěž nebyla ukončená a já nerad nechávám práci rozdělanou.

Jardo a teď tedy k důvodům konce u nás – co Tě přiměnilo odejít od nás, nejen já jsem přesvědčen, že bys týmu měl ještě co dát…

Prvním důvodem je časová náročnost mého zaměstnání, kdy jsem po zimní přípravě skoro celé jaro trénoval pouze v pátek a to není adekvátní této soutěži.

Za druhé holt stárnu a všichni kolem začínají být mladí, rychlí a ještě krásní :) :) :)

Za třetí jsem v Napajedlích začínal a slíbil jsem, že se jednou vrátím. A vracet se domů nemůžeš úplně za zenitem.

Nyní se tedy věnuješ fotbalu ve svých rodných Napajedlech, jaké jsou nyní Tvé fotbalové ambice?

Moje fotbalová ambice už je jen jedna a to, ať mě fotbal a hraní stále baví a naplňuje.

Jinak samozřejmě bych byl rád, kdy jsme postoupili do Krajského přeboru a kolem sebe viděl vyrůstat nové fotbalisty, kteří třeba jednou budou hrát MSFL v Hulíně :)

Se svými zkušenostmi se nabízí, aby ses věnoval trenéřině, láká Tě to?

Je málo možností jak zůstat u fotbalu i po ukončení hráčské kariéry a trenéřina je jedna z nich. Co potom může být lepší, než když vidíš, jak se kluci zlepšují, vítězí a ty jsi pořád součástí toho?

Jardo, díky za to, co jsi pro Spartak odvedl. Co bys popřál svým následovníků a Spartaku do dalších etap?

Hlavně chci poděkovat všem spoluhráčům, trenérům, Pepovi a všem ve vedení oddílu a fanouškům, že jsem těch 9 sezon mohl být součástí Spartaku. A tobě za kvalitní stránky Spartaku.
Přeju Vám všem hlavně zdraví a spokojený život, obohacený o krásné fotbalové momenty se Spartakem a jeho hráči. Klukům přeju, aby se fotbalem bavili, měli super kolektiv a na stadion se těšili, jak jsme to roky měli.


Oznámkujte článek:

výborný - 1     průměr - 2     nic moc - 3

Zpět na úvodní stránku Článek byl zobrazen 1382x, hodnocen 13x, průměrná známka: 1.00

Oficiální stránky SK Spartak Hulín powered & programmed by Admin
Autorem všech příspěvků, není-li uvedeno jinak - Admin. 
Všechna práva vyhrazena, bez souhlasu autora nebo uvedení zdroje nesmí být obsah jinam přejímán, zveřejňován a dále šířen.
(c) Admin 2006-2016